Grainet 2010

Jáma 2010

Jáma 2010

ta naša kapela je nejlepší

KAPELA SOUBORU LIBÍN-S NA OSLAVÁCH NA VÍTKOVĚ HRÁDKU

Před pěti lety byl pro veřejnost otevřen nejvýše položený český hrad -Vítkův Hrádek. Hlavní podíl na tom mělo
občanské sdružení Vítkův Hrádek.

V sobotu 3. července 2010 se za krásného letního počasí konala na Svatém Tomáši oslava. Nejprve se v 10:00 hodin konala slavnostní mše svatá v kostele Božího těla, potom se přenesly aktivity na hradní ruinu Vítkův Hrádek, čili Vítkův Kámen.

Od jedenácti hodin se v hranolové věži rozezněly melodie a písničky v podáníkapely folklorního souboru Libín-S Prachatice.

Kapela Libín-S na Vítkově Hrádku

Téměř pět hodin si návštěníci hradu spolu s prachatickou folklorní kapelou zpívali především lidové písničky z jižních Čech. Občas byl proud melodií přerušen povídáním kapelníka Františka Jordáka, jeho studnice vtipů a historek byla snad nevyčerpatelná.

Kapela Libín-S na Vítkově Hrádku
Kapela Libín-S na Vítkově Hrádku

Návštěvníci hradu si s kapelou souboru Libín-S nejen zazpívali, na hradě dokonce se i tancovalo.

Kapela Libín-S na Vítkově Hrádku

Ve dvě hodiny po poledni se ze Svatého Tomáše vydal královský průvod. Král doprovázený podkoním a purkmistrem hradu, za ním průvod poddaných. Dobrotivý král se svatováclavskou korunou na hlavě kynul svým okolo stojícím. Mávání na pozdrav, občasné zvolání "Ať žije král!" nebo "Ať žije jeho královská
výsost!"

Královský průvod na Vítkově Hrádku

Co se však nestalo? Asi na půli cesty mezi Svatým Tomášem a hradem banda lapků a povalečů přepadla královský průvod. Nezastavili se ani před přítomností českého krála. Počala bitka odvážných a odhodlaných královských stráží a lupičů.

Královský průvod na Vítkově Hrádku

Bohu díky, stráži se nejen podařilo přinutit lupiče k ústupu, několik lapků se podařilo zatknout a předvést je králi na hradě. Na hradě potom proběhnul královský soud.

Královský soud

Hradem se stále ozývaly melodie kapely Libín-S.
Jeho královská výsost vystoupala až do hradní hranolové věže a přišla mezi prostý lid, který se bavil při hudbě a písničkách jihočeských venkovanů.


Král ukázal, že drží ochrannou ruku i nad venkovským lidem. Dvě ženy v jednoduchých krojích, byly to paní Helena a paní Stanislava, symbolicky zakryl svým nádherným pláštěm.

Prosté ženy pod ochranou krále
Prosté ženy pod ochranou krále

Před pátou hodinou odpoledne kapela zahrála už úplně poslední písničku,František Jordák se rozloučil posledním vtipem.

Prosté ženy pod ochranou krále

Poslední vtip odpoledne

Folklorní melodie vystřídaly melodie folkové.

Folklorní soubor Libín-S Prachatice můžete v letošním roce ještě vidět a
slyšet: :

- Hudební festival v Jámě, 17.07.2010
- Soumarské slavnosti, Grainet, Bavorsko, 18.07.2010
- Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu na Jeleních
  Vrších. 15.08.2010
- Mezinárodní dudácký festival Strakonice, 28.08.2010
- Závěr plavební sezóny, Jelení Vrchy, 18.09.2010


Ing. Hynek Hladík
předseda folklorního sdružení Libín-S

Vítkův Kámen

3.července 5. výročí otevření hradu - celodenní program včetně mše a jízdy krále na hrad


Vítkův Kámen

Mohutné zříceniny hradu Vítkův Hrádek, nazývaného také Vítkův Kámen, stojí na vysokém skalnatém vrchu na pravém břehu Lipenské přehrady nad vsí Svatý Tomáš na Českokrumlovsku v Jihočeském kraji. Vítkův Hrádek je nejvýše položeným hradem u nás, stojí v nadmořské výšce 1 053 metrů. Hlavní stavbou hradu byla mimořádně rozlehlá obytná věž s nižším polygonálním přístavkem, z níž zůstaly dosud vysoké zdi. Dochovala se i podstatná část pozdně gotického opevnění s baštami a střílnami. Hradní zříceniny jsou volně přístupné.


Vítkův hrádek

Již od časů třináctého století ční nad Lipenskou přehradou Vítkův hrádek, zvaný taktéž Vítkův kámen. Jak čas plynul, proměnil se hrad v romantické zříceniny.
I v dobách, kdy hrad býval ještě pevným, bylo toto místo velmi romantické, a proto se zde častokrát setkávali lidé na tajných schůzkách. Jednoho dne se však Milada, dcera vesnického ševce, vydala sama do lesa na jahody.
Byl krásný letní den, slunce již od rána příjemně hřálo. Milada se procházela po lese a prozpěvovala si. Když došla na palouček, sedla do trávy a trhala drobné jahody do košíčku.
Znenadání, kde se vzal, tu se vzal, stál před mladičkou dívkou muž v kněžském rouchu. Milada se podivila, ale když jí kněz řekl, že přichází z hradu, dala se s ním vesele do řeči.
Milada si s knězem dlouho povídala a ani nevěděla, jak se ocitla na Vítkově hrádku.
Tam ji pojednou kněz chytil za rukáv a rychle s ní zmizel ve své komůrce. Milada se polekala, ale říkala si, snad má kněz pravdu, kdyby mě spatřil hradní pán, mohl by se zlobit. Kněz však neměl s Miladou dobré úmysly a nevinnou dívku svedl.
Po mnoha letech se už na tuto nešťastnou událost zapomnělo. Avšak když kněz ulehl na smrtelné lože, jeho myšlenky se stále navracely ke hříchu mládí.
Po několika dnech, prožitých v bolestech, kněz skonal. Ale ani po smrti nenalezl klid. V noci se z Vítkova hrádku počaly ozývat nářky a úpěnlivé volání ducha kněze, který se zjevoval jako bezhlavý mužík. Pověst praví, že za trest musí duch sloužit tisíc let mši a potom mu bude jeho hřích odpuštěn.

Výstava